Jak určím, které funkce jsou ekvivalentní?

Dovednosti, úsilí, odpovědnost a pracovní podmínky určují rovnocennost

Funkce jsou rovnocenné, pokud se na základě objektivních a genderově neutrálních kritérií vyrovnají na srovnatelné úrovni — nikoli když se náhodou shodují označení funkce nebo oddělení. Směrnice uvádí čtyři kritéria, která hrají roli: dovednosti, které funkce vyžaduje, úsilí, které stojí, odpovědnost s ní spojenou a podmínky, za kterých se práce vykonává. Podle těchto kritérií mohou sekretářka a skladový pracovník spadat do stejné kategorie, zatímco dvě funkce se stejným názvem na různých pracovištích nemusí: jde o obsah práce, ne o její označení.

V praxi se to promítá do systému klasifikace funkcí: metody, jak vážit funkce podle čtyř kritérií a zařadit je do kategorií rovnocenné práce. Tyto kategorie nejsou pouze teoretickým cvičením — tvoří základ pro hlášení o rozdílech v odměňování a pro odpověď, kterou dostane zaměstnanec, pokud se zeptá, jakou průměrnou odměnu jeho kategorie dostává, rozčleněnou podle pohlaví. V Nizozemsku je návrh zákona, který tyto povinnosti zavádí, stále v Dolní komoře, ale klasifikace funkcí na základě objektivních kritérií se nedá zvládnout za týden; kdo chce být připraven k cílovému datu 1. ledna 2027, měl by s tím začít již nyní, bez ohledu na to, zda se to datum ještě posune.

To vyplývá z článků 4, 7 a 9 směrnice

Čtyři kritéria — dovednosti, úsilí, odpovědnost a pracovní podmínky — jsou uvedena v čl. 4, odst. 4, směrnice (EU) 2023/970, která váže odměňování na objektivní a genderově neutrální měřítka. Fakt, že stejná směrnice pracuje s pojmem "práce stejné hodnoty" místo stejných názvu funkcí, vyplývá z článku 4 jako celku. Že se tato klasifikace do kategorií následně nějak používá, je vidět z článku 7, odstavce 1, o vyžádání průměrné úrovně odměňování na kategorii, a z článku 9 o hlášení rozdílů v odměňování na kategorii zaměstnanců.